Kapitola II. - Sen
Kapitola II. - Sen
O DVA MĚSÍCE POZDĚJI (LEDEN)
Milá Katie,
už dlouho jsem Ti nepsala, že? To hlavně proto, že se nic moc zajímavého
nedělo. Jediná novinka je, že se mamka s Ericem rozvedla a teď žijeme
jenom ve třech: Mamka, Mike a já. Je to celkem fajn. Od toho incidentu je mamka
pořád sama s námi a myslím, že se jí to i celkem líbí. Mike se sice
zezačátku ptal, kde Eric (nebo v jeho podání táta) je, ale mamka mu
vždycky tak nějak vysvětlila, že už s námi nebydlí, protože se
s tatínkem pohádali.
Bydlíme teď v malém podnájemním bytě pod Nuselským mostem. Je celkem
dobře zařízený, máme i myčku nádobí. Je to celkem pohodlné, nemuset třikrát
denně mýt nádobí. Stačí ho jen zandat a vyndat a hotovo. Mike je moc hodný jak
na mě tak na mamku a snaží se nám pomoct; dokonce si i sám uklízí své věci. Je
moc roztomilý to pozorovat.
Chodím do své normální školy v Legerce. Mám to tam teď dokonce blíž
než předtím. Aspoň nemusím tak hrozně brzo vstávat, ale můžu se prospat do
sedmi. S Emmou jsme se domlouvaly, že bychom jely o prázdninách na
dovolenou. Přece jen je to moje nejlepší kamarádka a první prázdniny sama bych
si nedokázala bez ní vůbec představit. Shodly jsme se na státě: Itálie. Já
Itálii milovala a chyběla mi. Přece jen je to už nějaký ten pátek, co jsem tam
byla naposledy. A místo? Prosadila jsem si Toskánsko, hlavně pro svoje památky
a přírodu. A Emm souhlasila.
Obě jsme to myslely vážně, a proto jsme začaly obě pracovat i o víkendech.
V pátek jsem hlídala sousedce děti, protože měla vždy s někým rande
(fakt nechápu s kým furt tak randí, vypadá to dost podezřele). A sobota a
neděle? Ty jsem prochodila po domově důchodců. Obě práce mě bavily a navíc
dobře vynášely. Sice mi to mamka vymlouvá, já si ale stejně za ty peníze nic
nekupuju a pilně si je schovávám, abych si v Itálii mohla dopřávat.
Je pravda, že je mamka docela nervózní z toho našeho nápadu, ale snad
ji to přejde.
Z trochu jiného soudku, poslední dobou se mi zdají zvláštní sny. Je to
hrozné, lidé mají červené oči a koukají na mě jako kdyby si mě chtěli dát
k večeři. Každé ráno se proto probouzím s totálně propoceným pyžamem.
Takže musím ráno vstávat dřív, abych se stihla vysprchovat. Později Ti o tom
povím víc. Teď už jsem unavená, ale stejně jsem zvědavá, jestli se ten
černovlasý muž zase ukáže.
Tvá Zadie
S povzdechem
zaklapla deník, uklidila ho na obvyklé místo a zatáhla si závěsy u okna. Nikdy
se netěšila na tenhle moment – moment, když musela do postele a spát. Bála se
toho snu. Od té doby, co ji Eric zmlátil se jí zdály zvláštní sny. Vysprchovala
se, ačkoli téměř jistě věděla, že to nemá cenu. Rychle si vyčistila zuby. Když
ještě bydlela s Ericem, musela si je drhnout přesně tři minuty. Prý aby se
jí nezkazily. Stejně měla ty nejzdravější zuby z celé rodiny (pokud
nepočítáme Mikea, který snad nikdy nebyl ještě u zubaře). Došla dát máme a
Mikeovi pusu na dobrou noc a lehla si do postele. Než usnula, přemýšlela ještě
o zítřejší škole a s hrůzou zjistila, že píše z psychologie. Stejně
už nemělo cenu se začít učit, protože není schopná teď už stejně racionálně
myslet, tak to pustila z hlavy a začala si vduchu počítat rovnice z matiky
– vždycky se takhle uspávala a vždycky to stejně dobře zabralo.
Probudila se v nějakém autobuse. Vedle ní seděla
Emma a v jednom kuse na ni chrlila informace o jejím nejnovějším objevu.
Zadie ale slova nevnímala, slévaly se jí do jednoho celku. Byla zvyklá, že u
Emmy stačilo jen přikyvovat hlavou a ona byla spokojená.
Když se Zadie podívala z okna, viděla neznámou
krajinu. Autobus jel na dálnici, a na značkách okolo bylo napsáno: Pisa,
Volterra. Vzpomněla si, že už to jméno někde četla, ale nemohla si vzpomenout
kde. Ani ji to nějak netrápilo. Rozhlédla se po autobuse a všimla si hnědovlasé
dívky, která neohroženě řídila celé vozidlo. Oči se jí zvláštně leskly, jako kdyby
nosila čočky. Vedle ní seděl asi stejně starý muž s havraními vlasy a
navigoval ji. Nevypadalo to ale, že by to potřebovala a dávala mu to patřičně
najevo.
Zadie přestala pozorovat zvláštní dvojici a všimla si, že
vzadu je nějaká beztvará věc přikrytá dekou. Odhodlala se a rozešla se dozadu.
Dvojice vepředu si jí nevšímala, tak Zadie se přesunula dozadu a sedla si vedle
kusu látky. Pomalu ji zvedla a zděsila se. Zpod deky na ni koukaly dvě
vytřeštěné vyděšené oči mrtvého muže. Vzpomněla si, že už ho viděla – byl to
řidič autobusu.